Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dánské kvarteto LLNN v osobě svého kytaristy a zpěváka navazuje na THE PSYKE PROJECT, kteří budou zasvěceným jistě známým pojmem. Odehráli u nás celou řádku divokých koncertů, o kterých ve své době nadšeně mluvili všichni, kteří je živě zažili.
Žánrově jsou tedy LLNN kombinací temné atmosféry a drtivého brutálního hardcoreu, který je místy vyšponovaný do grindových extrémů. Tuto polohu LLNN velmi přirozeně doplňují o klaustrofobické plochy, typické pro sludgemetalové kapely. Nečekejte ale postrockové budování atmosféry a nějaké gradace. Jejich přístup mi spíš připomíná ticho před tím, než vedle vás dopadne atomovka.
Celkové náladě velmi pomáhají syntezátory, které na první poslech jen nenápadně dobarvují celkový zvuk, ale z pohledu apokalyptického vyznění celého alba jsou naprosto signifikantní. Zvukové rejstříky jsou mnohdy nenápadné a celkem přiléhavě obepínají kytarové hradby, větší prostor dostávají až v ambientnějších přechodech, které album paradoxně dělají ještě tísnivějším.
„Deads“ je album, které je napěchováno frustrací a negativní energií. Kytarové riffy v úvodní „Despots“ jsou ryzí zlo. Tohle album pro mě díky tomu funguje jako taková terapie. Pročišťuje. Svojí zaťatostí ze mě vyplavuje všechno to, čeho se chci zbavit. Předpokládám, že koncert bude jedna velká sprcha v krvi, ze které vyjdete naprosto očištěni.
Při každém poslechu mi přijde zajímavé, jak LLNN využívají rytmiku, která je vlastně velmi úsporná. Nesnaží se cpát do popředí, velmi efektivně jistí hrany riffů a nevrhá se do žádných zbrklých akcí. Protiváhou této umírněnosti je pak vokál Christiana Bonnesena, který nikdy neubírá z plynu. Vždy má potenciometr vytočený na maximální úroveň a nikdy tuto polohu nemění.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.